Jindřich Kozubek 15.7.1936 – 12.11.2023

V neděli 12. listopadu 2023 odešel do sportovního nebe Jindřich Kozubek, jedna z nejvýraznějších a nejvýznamnějších trenérských osobností českých skoků na trampolíně. V den jeho odchodu na druhý břeh bojoval český dívčí synchron ve finále Mistrovství světa v Birminghamu. Když se takový úspěch povedl naposledy v roce 1999 v Sun City, byl Jindra v roli reprezentačního trenéra. Jakoby symbolicky chtěl vědět výsledek a ujistit se, že skoky na trampolíně, jeho milovaný sport, jsou v dobrých rukou.

V Dolní Lutyni, kde se narodil, poznal malý Jindra v místní „orlovně“ kouzlo gymnastiky. V roce 1952 nastoupil ke studiu na Střední průmyslovou školu vakuové elektrotechniky v Rožnově pod Radhoštěm, kterou ukončil v roce 1956. I na střední škole s gymnastickými sporty pokračoval a nakonec v Rožnově p.R. se usadil natrvalo. Po studiích pracoval jako samostatný technolog při výrobě černobílých televizních obrazovek průmyslovém podniku Tesla. Oženil se a záhy se svou láskou a založili rodinu. I přes velké pracovní vytížení si našel čas na gymnastiku a od šedesátých let trénoval dívky i chlapce. V roce 1964 objevil
v novinovém článku zmínku o prvním Mistrovství světa ve skocích na trampolíně v Londýně, což byl silný impuls k tomu, aby s kamarády trampolínu vyrobil a později v témže roce uspořádal vůbec první trampolínou závod. Z jeho vzpomínek k této události: „Nejobtížnější tenkrát bylo salto s vrutem a vítěz skončil na
zemi!“

V roce 1970 se získal kontakty na české trampolínisty a až do roku 1975 dělal skoky společně s gymnastikou. Pak už zůstal věrný rozvoji nové disciplíny. Začala nová životní etapa. Založil rožnovský oddíl skoků na trampolíně a intenzivně věnoval energii rozvoji tohoto mladého akrobatického sportu. Trénoval, rozhodoval, organizoval národní soutěže i Mezinárodní závod přátelství a také vypracoval metodické materiály pro skoky na trampolíně, které v ČR dosud nebyly.

V jednom rozhovoru na téma k profesi trenéra zmínil: „Původně jsem chtěl studovat sport, dělat trenéra. Několikrát jsem se pokoušel dostat na institut tělesné výchovy, i v rámci vojenské školy, ale z politických příčin jsem nesměl. Ostatně studovat průmyslovku jsem za trest mohl až v Rožnově. I když se celý život věnuji sportu, sport se pro mě naštěstí nestal jedinou náplní života. Dnes si myslím, že je dobře, že jsem se nestal profesionálním trenérem. V Tesle jsem dokonale zvládl technologii výroby černobílých obrazovek a vypracoval jsem se také jako trenér trampolín. Dokázal bych se uživit jednou i druhou odborností.“

A jako trenér byl Jindra opravdu vynikající! Hodně k tomu přispěla také jeho družná povaha a schopnost se dorozumět několika jazyky. To bylo obzvlášť důležité v dobách, kdy neexistovaly žádné metodické materiály. Často čerpal s diskuzí s trenéry z východu i západu. Jeho velkým přítelem byl také trenér prvních olympijských vítězů, kterým nebyl nikdo jiný než legendární Vitalij Dubko. Byli si blízcí i proto, že se narodili ve stejném roce. Jindra působil řadu let jako reprezentační trenér již v dobách ČSSR, ČSFR a nakonec i v letech samostatné České republiky. Vychoval nesčetné množství mistrů republiky v juniorských i seniorských kategoriích, kteří později reprezentovali zemi na různých mezinárodních soutěžích. Jindra dokázal své svěřence vyhecovat k výkonům, které jim přinesly nečekaná prvenství. Lída Petřeková byla první Mistryně ČSSR, Věra Vyroubalová první účastnice Mistrovství světa v Paříži v roce 1979 a poté mnohonásobná mistryně a rekordmanka v obtížnosti. Významným úspěchem bylo také prvenství synchronu Lenka Honzáková – Petra Vachníková na juniorském Mistrovství Evropy v roce 1994. Za největší úspěch trenérské kariéry považoval pak postup Petry Vachníkové na premiéru skoků na trampolíně při Olympijských hrách v Sydney roku 2000. Jindřich Kozubek působil jako aktivní trenér až do roku 2017. Z jeho poslední generace vzešli reprezentanti Naďa Palacká, Kateřina Solanská či Adam Sült.

A co říkal o úspěchu on sám?
„Nikdy jsem nebyl příliš ambiciózní s tahem vyhrát například nějaké mistrovství. Spíš jsem dával přednost kolektivu dobrých lidí. A protože se sport pro mne stal radostným doplňkem života, nestalo se, aby mne nějaký neúspěch srazil na kolena.“

Přestože, jak sám říkal, nebyl příliš ambiciózní, velkého úspěchu nejen v podobně řady ocenění a medailí rozhodně dosáhl. Dokázal nadchnout mladé sportovce, vést je k disciplíně, zodpovědnosti, ale hlavně probudit v nich touhu něčeho dosáhnout a milovat sport, ve kterém je zdokonaloval.

Přestože se Jindra před pár lety stáhnul z tělocvičny, s trampolínovým světem zůstal spojen i nadále. Pečlivě dělal statistiku a analýzu výsledků všech českých závodníků až do roku 2022!

Za své trenérské zásluhy obdržel tato ocenění:
2001 – Cena Fair Play od Mezinárodního Olympijského výboru
Mnohokrát byl oceněn jako nejúspěšnější trenér Okresu Vsetín a města Rožnova p.R.
2017 získal Cenu starosty Rožnova za celoživotní přínos v oblasti sportu
2019 byl uveden do Síně slávy Českého olympijského výboru
2022 byl uveden do Síně slávy České gymnastické federace
2023 byl uveden do Síně slávy České unie sportu

Průkopník skoků na trampolíně, skvělý trenér a vynikající člověk už není mezi námi, ale jeho
odkaz a duch zůstává stále v nás.

Jindro, loučíme se s tebou a děkujeme za vše, co jsi pro nás udělal.

S láskou,
Tvoje trampolínová rodina